Newsletter
Nové rozhovory * Nová porce inspirace
Téma
Kdo
Nejnovější

Dneska můžeš mít sto tisíc lajků, zítra ani jeden

Po čtvrtstoletí práce pro značky jako Coca-Cola, Mars nebo Lidl dnes tvrdí, že většinu firem brzdí chybějící vzdělání a kompetence marketérů. „Staví na pocitech, dojmech a trendech. A to je nebezpečné,“ říká Honza Brejcha, jeden z nejzkušenějších marketérů na českém trhu.
V marketingu se pohybuje přes pětadvacet let. Pracoval na pozicích v Londýně, Paříži, Dubaji pro značky Nestlé, Coca-Cola, Mars. Vedl marketing českého Lidlu a dnes má z pozice CMO na starosti marketing jednoho z největších evropských výrobců pet food VAFO. Je zvyklý pracovat s rozpočty, o kterých většina marketérů nemá ponětí, že vůbec existují. Ale také si vyzkoušel, že vybudovat malý rodinný byznys je pěkná dřina.
Přečíst

Dobrou architekturu by si měli zasloužit všichni

Léta pracoval pro banky a korporáty s rozpočty, ze kterých se točí hlava. Za svou práci nasbíral řadu cen, ale nezdá se, že by to jeho ego formovalo více, než je nutné. Sedmačtyřicetiletého architekta Luku Križka to dnes více táhne ke smysluplné a ekonomicky dostupné architektuře pro všechny.
Setkání s Lukou je zážitek. Myšlenky chrlí kadencí, která nedá minutku prostoru zasnít se a oddychnout si od vodopádu inspirace. Ve svém ateliéru v podkroví historické vily Šín v Praze 6–Sedlci, kterou si zamiloval už jako malý kluk při výpravách po svazích nad Vltavou a kterou v dospělosti skutečně získal, má vystavené modely svých návrhů slepené z papírového kartonu.
Přečíst

Děkuji, já raději postojím

Na eskalátory by dala ceduli zákaz stání a jezdící pásy v obchodních centrech považuje za zlo. „Naučte se správně hýbat, pak můžete dělat cokoliv,“ říká Eliška Lechnerová, pohybová specialistka od Berounky, a dodává, že cesta ke zdravě funkčnímu tělu a psychické pohodě spočívá z osmdesáti procent v každodenních maličkostech.
Eliška Lechnerová_pohybová specialistka_editorial pro Doklidu mag
Pětadvacet let hrála basketbal, takže by se dalo předpokládat, že na prahu padesátky ji budou trápit kolena a kotníky, ale světe, div se, nebolí ji nic. Cítí se skvěle. Není za tím žádný zázrak ani kolagenový doping, prý se jen naučila tvrdé doskoky na palubovku kompenzovat jiným pohybem: během po lesních cestách, plaváním a kilometry na kole. 
Přečíst

Dobrý život je jednoduchý, těžký a pomalý

První setkání s Frantou Ungrem, tradičním tesařem z Brd, který zvládá Instagram stejně skvěle jako středověkou řemeslnou dovednost, započalo zajímavou SMS: „Sejdeme se naproti hřbitovu.“
Ne, František Ungr nevyrábí rakve ani nefušuje do pohřebnictví. Naproti hřbitovu posazenému nad Zaječovem u Hořovic má svůj „open air office“. Tedy hromadu smrkových kmenů z okolních brdských lesů, které ručně osekává a tvaruje do podoby trámů, jimiž vyspravuje staleté roubenky od Šumavy po Krkonoše.
Přečíst

Pane Pěchota, já si dám svařák a pak se zastavím pro sekeru

Říká o sobě, že není kovář ani řemeslník, že jeho práce je spíš vyšší level kutilství. Petr Pěchota, respektovaný renovátor a výrobce seker Peter’s Axes, které používá k práci špičkový tesař František Unger, ale našly si cestu i k prezidentovi Petrovi Pavlovi.
Na začátku byla nespokojenost. Petr potřeboval sekyrku na chalupu, ale s těmi, které před deseti lety nabízel trh, moc spokojený nebyl. Napadlo ho mrknout na internetové aukce, předpokládal, že starých kousků by tam mohl pár najít.
Přečíst

Hodinu jste mi vyprávěl o paličkách a měl při tom jiskřičky v očích

Do podnikání se Vojta Pelíšek nehrnul. Až když mu táta oznámil, že skončí s výrobou proslulých paliček pro bubeníky PellWood, protože se chystá do důchodu, začal řešit dilema: Má se vzdát nesvobodné jistoty v korporátu a živnost po tátovi převzít?
Seděli jsme ve stínu zahradního altánu na Pelíškovic faře v Česticích. Kolem nás dováděly Vojtovy čtyři děti a já si uvědomoval, že ode dneška můžu být moderní a tvrdit, že mám konečně taky nějaký ten „love brand”: I když na bicí hraju sporadicky, jiné paličky než 5A MEDIUM od PellWood do ruky už nevezmu...
Přečíst

Až po mně bude někdo knihy opravovat, neměl by z toho šílet

Knihařka Jana Gutteková říká, že její oko je vytrénované na půl milimetru, ale ruce na milimetr. Že pocity je možné vyjádřit materiálem a že když jehlou prošívá a voskovou nití svazuje knižní blok, který se přitom třese a jemně sténá, mizí její mysl ve vlnách rozjímání.

Původně chtěla studovat sochařinu. Líbila se jí prostorovost, ale rodiče byli jiného názoru - sochy tě neuživí, půjdeš na grafiku. Nakonec to špatná volba nebyla, na umělecké průmyslovce v Uherském Hradišti zjistila, že kniha je podobně prostorová jako socha, využije v ní grafiku a navíc se jí líbí, jak vzniká. Bingo! ...

Přečíst