Pane Pěchota, já si dám svařák a pak se zastavím pro sekeru
Říká o sobě, že není kovář ani řemeslník, že jeho práce je spíš vyšší level kutilství. Petr Pěchota, respektovaný renovátor a výrobce seker Peter’s Axes, které používá k práci špičkový tesař František Unger, ale našly si cestu i k prezidentovi Petrovi Pavlovi.
Na začátku byla nespokojenost. Petr potřeboval sekyrku na chalupu, ale s těmi, které před deseti lety nabízel trh, moc spokojený nebyl. Napadlo ho mrknout na internetové aukce, předpokládal, že starých kousků by tam mohl pár najít.
Hodinu jste mi vyprávěl o paličkách a měl při tom jiskřičky v očích
Do podnikání se Vojta Pelíšek nehrnul. Až když mu táta oznámil, že skončí s výrobou proslulých paliček pro bubeníky PellWood, protože se chystá do důchodu, začal řešit dilema: Má se vzdát nesvobodné jistoty v korporátu a živnost po tátovi převzít?
Seděli jsme ve stínu zahradního altánu na Pelíškovic faře v Česticích. Kolem nás dováděly Vojtovy čtyři děti a já si uvědomoval, že ode dneška můžu být moderní a tvrdit, že mám konečně taky nějaký ten „love brand”: I když na bicí hraju sporadicky, jiné paličky než 5A MEDIUM od PellWood do ruky už nevezmu...
Až po mně bude někdo knihy opravovat, neměl by z toho šílet
Knihařka Jana Gutteková říká, že její oko je vytrénované na půl milimetru, ale ruce na milimetr. Že pocity je možné vyjádřit materiálem a že když jehlou prošívá a voskovou nití svazuje knižní blok, který se přitom třese a jemně sténá, mizí její mysl ve vlnách rozjímání.
Původně chtěla studovat sochařinu. Líbila se jí prostorovost, ale rodiče byli jiného názoru - sochy tě neuživí, půjdeš na grafiku. Nakonec to špatná volba nebyla, na umělecké průmyslovce v Uherském Hradišti zjistila, že kniha je podobně prostorová jako socha, využije v ní grafiku a navíc se jí líbí, jak vzniká. Bingo! ...
Kámen je kámen. Ten je vždycky svůj. Má duši a energii a když ho nebudete respektovat, nic s ním nesvedete. A ještě vám nafackuje, říká Richard Vondrášek, kameník, který se řemeslu starému jak lidstvo samo věnuje přes třicet let.
Richardovi bylo teprve osm let, když položil své sestřenici hloubavou otázku: „Jak ten kámen vlastně vznikl?“ Odpovědi se nedočkal. O lávě, obrovském tlaku, nepředstavitelně dlouhém času a dalších fyzikálních příčinách toho v dětství příliš nevěděli. Zato měli spoustu fantazie...
Proč pokácet strom, když podlaha může fungovat dalších sto let?
Má nakažlivý smích a skvělý smysl pro humor. Nerad se zbavuje věcí, které je možné opravit, aby mohly sloužit dál. René Caran, parketářský mistr, který dokáže číst stoleté příběhy zašlapané do zámeckých podlah po celé Evropě.
Domluvit s Reném termín rozhovoru je tak trochu boj s větrnými mlýny. Z Karlových Varů, ve kterých dnes sídlí jeho firma Parquet Renspol, totiž pravidelně vyráží na dlouhé cesty. Ve své Hondě, která má najeto sedm set tisíc kilometrů, stále slouží spolehlivě a není tedy důvod k její výměně...
Dokázal svařit ponorku, několikrát zkrachovat a znovu povstat. Jirka Valášek, svářeč, kotelník a propagátor řemesla, bez kterého se lidstvo ještě dlouho neobejde. Miluje železo a tvrdí, že doba železná ještě neskončila, protože lžičkou z titanu si kafe nikdo míchat nebude.
Když jsme spolu mluvili na diktafon poprvé, filozofoval Jirka Valášek o tom, že každý chlap by měl vyslyšet svou mužskou výzvu a alespoň jednou udělat to, co ho baví a na co nejde říct ne. Krom svařené ponorky, která nejen že se nepotopila, ale také v ní padl český rekord...
Moje studio se vejde do dvou brašen a basy s nářadím
Rozhodl se obnovit písmomalířské řemeslo a změnit tak podobu českých ulic. Daniel Plavecký maluje cedule a nápisy na kavárny, hospody a knihkupectví, protože věří, že estetika veřejného prostoru každého z nás silně ovlivňuje. Mimo jiné říká, že kdyby zmizely nápisy „krach cen“, lidé by měli hezčí den a možná by i jinak volili.
Studio Plavečky najdete pár metrů od kultovního pražského kina Oko. Bloudit nebudete, jakmile projdete vraty do vnitrobloku letenských činžáků, modrý nápis Československé aerolinie roztažený přes fasádu patrové budovy nepřehlédnete...
